SURVIVAL - web o přežití v přírodě

Příručka pro přežití v přírodě mírného klimatu.

Část první: Úvod

Již od dětství se věnuji problematice přežití ve volné nebo chcete- li divoké přírodě,i když bych se spíše přikláněl k názoru, že v ČR divoká ,nepřístupná příroda takřka neexistuje.
Postupně jsem dospěl k názoru, že jen málo lidí z naší technické civilizace je schopno poradit si i v jednoduchých životních situacích, kdy se v přírodě prostě ztratí.
Tato příručka si tedy klade za cíl tuto situaci alespoň trochu zvrátit. Informace v ní uvedené vás mohou, pokud budete chtít, připravit na těžké životní situace.
Není účelem z vás učinit Johna Ramba,popř. jiné hrdiny z  akčních filmů.
Je to velký rozdíl, dívat se v televizi na nějaký seriál či film (viz. ČT 1) a skutečnou situací, kterou prožíváte. Po každé bitvě je mnoho generálů, kteří si vědí rady v případě, že svým objemným zadkem sedí v pohodlném křesle v klimatizované kanceláři, jak se měl,ten který jednotlivec rozhodnout a co dělat.
Věta „Já bych to dovedl lépe“ je nesmyslná, neboť nikdo z nás není dobře připraven na žádnou situaci, kdy jde o život, jednoduše proto, že nejsme schopni předvídat, co všechno náš může potkat.
Život před vás může postavit i velmi těžká rozhodnutí a někdy pokud jde o survival i velmi krutá rozhodnutí. Záleží jen na vás.
V této souvislosti bych rád uvedl pěkný příklad.
Představte si že jste pilot letadla, máte mnoho hodin na simulátru a mnoho hodin odlétaných. Přesto se snadno můžete dostat do situace, kdy s letadlem havarujete.
Je to proto, že pilotem vás nečiní mnoho kritických situací na simulátoru a mnoho nalétaných hodin , ale fakt ,jak zareagujete na situaci, kterou nelze předvídat.
Podobně tomu je i při survivalu. Pakliže vás potká nehoda je jenom na vás , jak
se rozhodnete a které ze svých znalostí budete aplikovat tak, aby vzniklá nehoda byla odstraněna. Jestliže si vyberete nesprávně,je to patrně váš konec.
Jestliže to nevzdáte, a zkusíte vše znovu a znovu máte vyhráno.
Nechci nikomu vnucovat, že dále uvedené názory a postupy jsou to nejlepší co kdy spatřilo světlo světa.
Jistě jsou lepší příručky, ale podle mého názoru je nejlepší příručkou vlastní zkušenost. Zde získané informace vám jen mohou pomoci prožívat neopakovatelná dobrodružství, na která můžete rádi vzpomínat. Mohou vám pomoci v těžkých situacích a mohou pomoci i jiným, vašim přátelům i lidem zcela neznámým.
Jde o to, aby jste byli připraveni. Nic víc. Nic míň.

No a teď trochu moudra.
Pro kritické situace v oblasti přežití jsou důležité další faktory. Já osobně kladu důraz na disciplínu, strach a zodpovědnost.
Disciplína vám pomáhá udržet jakýsi stereotyp i v situacích o kterých si myslíte, že jsou nezvladatelné. Vyberte si dobrý denní řád a udržujte jej. To se týká kupřkladu osobní hygieny, údržby vaší výbavy v přírodě a podobně. Prostě něco užitečného, co vám pomůže neklesat na mysli, až vám bude hůř. Z hlediska lidského je to téměř odporné, protože člověk je od přírody tvor líný, ale z hlediska přežití jsou takové návyky k nezaplacení a až nabydete rozsáhlejší zkušenosti uvidíte proč.
Druhý faktor velmi důležitý pro přežití  je strach.
Naučte se rozeznat druh strachu. Dva jsou základní.
Prvním je strach racionální a druhým iracionální.
Racionální strach je takový, kdy vaše mysl reaguje na skutečné nebezpečí, jenž vám hrozí. Racionálním tedy věcným způsobem se vám jej podaří odstranit.
Jako příklad lze uvét jednoduchou situaci. Jste sami v lese, v noci, tma jak u černocha v uchu. Slyšíte divoká prasata. Ta jsou nebezpečná. Máte z nich strach a to je správné,neboť je to ohrožení vašeho bezpečí a váš strach pramení z toho, že nevíte jak se zachovat. V tom okamžiku si vzpomenete, že stačí pověsit propocený díl výbavy nízko na strom proti větru. Jestliže jste to udělali, můžete spát , protože se vám tato zvířata prostě vyhnou. Jestliže ne, tak se bojte, protože jste to udělali špatně. Nicméně je správné, že strach máte a je to pro vás poučení, že pět procent práce navíc znamená padesát procent klidu a pohodlí navíc.Já sám jsem zažil divoká prasata v noci na vzdálenost několika metrů.A vyhnuli se.
Iracionální strach rozeznáte tak, že se nezakládá na reálné a současné skutečnosti.
Bojíte se prostě preventivně, něčeho co právě nehrozí. Kupříkladu nemocí, které nemáte, větru, bouřky, která se nekoná a podobně. Takový strach nazýváme fobií.
Fobií je mnoho druhů. Pakliže jej necháte rozvinout, přejde do panické fobie.
To není jen tak obyčejný strach. Vlastní název pochází z řečtiny. Každý z vás jistě zná oběžnice planety Mars. Mars byl v mythologii bohem války a doprovází jej Deimos a Phobos – strach a hrůza. Leč to o čem tady píši není vyloženě hrůza, ale jen panická úzkost. S takovými stavy je nutno bojovat a nejlépe je začít u psychologa. Takové postižení pochází povětšinou z dětství.
Typickým představitelem této kategorie je kupříkladu klaustrofobie.
Jste-li takto postiženi, nepoklesávejte na mysli. Trénik přežití v takových situacích pomáhá.Nelze totiž určit, kdo se jak zachová v kritické stuaci. Domnělý zbabělec může být hrdinou a naopak. Kdo se staví jako borec se může zhroutit ve chvilce.
Máte-li strach, neklesejte na mysli, všichni lidé se něčeho bojí.
Zodpovědnost je neméně důležitá. A to ať jste vedeni, nebo vedete.
Je věc vaší zodpovědnosti zdali se v krizové situaci rozhodnete proti kolektivu nebo jednotivci tím, že jej opustíte nebo zradíte, ale povětšinou tak činíte problémy sobě i kolektivu.
Viz. Příklad bývalého ministra zdravotníctví Strážského. Při hřebenové tůře ve slovenských horách byla skupina turistů zastižena špatným počasím a skupina zanechala jednoho členů v horách. Může se to zdát jako krutý čin. Ale pokud v této situaci nebyl odborník, který by si v dané situaci poradil, lze se jen těžko rozhodnout. Naděje na záchranu pramalá, jetliže někdo zůstane s postiženým, patrně také zahyne.Přeživší si nesou následky tohoto rozhodnutí po zbytek života.

Informace které se budu snažit poskytnout vám snad poskytnou přeci jen nějakou možnost, jak se vyhnout takovým rozhodnutím, byť i kolektivním.
Zodpovědné rozhodnutí je nesmírně důležité – nezapomeňte na generály po bitvě.
Dalším krásným příkladem byla příručka snadného přežití v horách, kterou jsem četl.
Autor této příručky v jedné části zdurazňoval, že je nesmírně důležité pohybovat se kolmo napříč lavinovým svahem a to co nejrychleji. Na tom jsou špatné hned tři věci.
První je doporučení pohybovat se na lavinovém svahu – to může dělat jen trouba.
Druhá je jít kolmo na lavinu a třetí spěchat. Rád bych viděl někoho jak spěchá s pětadvaceti kilogramy výbavy na zádech, zapadajíc přitom po pás do sněhu a povzbuzovat spodní vrstvu zledovatělého k tomu, aby se už už dal do pohybu.
Podle mne je to příklad krajní nezodpovědnosti a je mi toho člověka líto.
Zodpovědné chování je o tom, že se takové situaci prostě vyhnete.

No a na závěr něco pro nedůtklivé staříky, jak říkám nervozním rodičům a vůbec antisurvivalovcům.(divné slovo což)
Survival se často zaměňuje za bojovou hru.Pravdou je, že při survivalu se naučíte různé strategie či únikové techniky, ale se skutečným bojem to má pramálo společného.
Někdy se také říká, že takový trénink, vzbuzuje v mladém člověku agresivitu a na každého, kdo si v lese zapálí oheň, aby se ohřál či připravil teplou stravu se hledí jako na podivína odtrženého od společnosti.
Že by survivalové aktivity v někom vzbuzovaly agresivitu, toho se nebojím. Agresivita je produkt počítačových her a akčních filmů. Každý kdo někdy strávil nějaký čas v lese na ostro ( to není opít se do němoty a prospat jednu noc na louce při cestě do nejbližší rádobyrestaurace a nemuset si čistit zuby a mýt se) ví, jak taková aktivita čistí hlavu od nesmyslností dnešní civilizace.
Ten kdo si v lese zapálí oheň, protože se chce ohřát není zločinec,  Zločinec je ten kdo nezodpovědně založí oheň tak,že zapálí celý les.
Nicméně situace mi dnes někdy připadá tak, že ten kdo si v lese oheň zapálí pro svoji potřebu, způsobil katastrofu celonárodního významu, vyhubil faunu a floru na ploše nejméně jednoho hektaru a dopustil se trestného činu obecného ohrožení.
 Osobně to nazývám veřejnou lží a soukromou pravdou. Často se v naší zemi hovoří o tom jak je třeba bojovat proti drogám, násilí, alkoholismu a dalším nešvarům společnosti, ale nezdá se že by se proti tomu dělalo nějak mnoho. Nečinnost neodstraní drogy či alkohol, a represe neodstraní násilí nebo další kriminální činnost. Nebo jinak, sebelepší zákony nepřinutí nikoho chovat se podle nich.
Naopak podle mého názoru survival ,ať v jakékoli formě mění charakter člověka tak, že se stává čestným a zodpovědným, ale také nezávislým a samostatným.
 Martin Nedvěd ml.



  
Část druhá: Výbava

Každá survivalová aktivita vyžaduje dobrou výbavu. Je samozřejmé, že se mnohokrát zmýlíte při jejím pořizování. Vše záleží na vašich možnostech finančních a  nákupních. Máte-li v místě dobrý obchod a dostatek peněz je to v suchu.
To ale není případ všech a navíc nevíte, jestli vás to chytne, v případě, že začínáte.
Nejdůležitější součástí vaší výbavy je váš vlastní mozek s dostatkem znalostí, protože vám umožní přežít i bez výbavy.

Výbava pro survival zahrnuje skupinu věcí, které skutečně potřebujete – nikoli věcí, které by jste si přáli mít s sebou.

Dobrým příkladem mohou být specialisté z ruské armády, kteří jako výbavu dostanou oblečení a boty dle vlastního výběru, nůž a dvě zápalky.
Poté jsou vysazeni na jeden či více měsíců do oblasti, kde připadá jeden člověk tak na sedmdesát kilometrů čtverečných, ale to je daleko za našimi možnostmi.Přirozeně, že tito vojenští specialisté přežívají skrytě a navíc jsou zpravidla v dané oblasti hledáni pravidelnou armádou včetně letectva, takže to mají nepatrně složitější. To jsou však vojenské akce, které nám nehrozí.

Z toho je vidět, že vaše výbava nemusí být rozsáhlá, ale určitě musí být efektivní.

Zároveň platí, že to nejdražší není to nejlepší. Výše zmínění specialisté svoji výbavu po ukončení akce zahodí a to vy zřejmě neuděláte.

Můžeme tedy přistoupit k vlastní výbavě. Dále tedy budu uvádět výbavu,
kterou doporučuji pro její trvanlivost a dobré zkušenosti, které s ní mám.
Některým součástem výbavy bude později věnována zvláštní pozornost, jako třeba nožům.

První součást je dobré oblečení. Je nesmírně důležité, aby vrchní vrstva vašěho oblečení byla odolná a také opravitelné. Musí zejméha dobře odolat vodě a také třeba žhavým uhlíkům,které odletují z většího ohně.
Zároveň musí být odolné otěru a proti roztrhnutí.
Nechcete přeci, aby se vaše oblečení rozpadlo po prvním prodráním se  ostružiním. Současně nemůžete riskovat skutečnost, že vaše oblečení vzplane jako fakule, až jej budete sušit.

Doporučuji tedy přírodní materiály bavlněné popřípadě lněné.
Můžete rovněž použít goretex, což je materiál kvalitní, ale bohužel neopravitelný a také nechutně drahý.

Na druhou stranu vám nemohu doporučit východoasijský export na převážně vietnamských tržnicích.To je kvalitní do prvního praní, za předpokladu, že jste jej nikdy nenosili.

      1)Takže spodní prádlo si noste jaké chcete, ale nejlepší jsou klasické trenýrky, protože nedřou. Alespoň dvoje nebo troje kdybyste se po....., ale tričko bavlněné . Jedno s krátkým rukávem a druhé s dlouhým ( katalogová označení KR a DR).
  
      2)Mikina se stojatým límcem rovněž bavlněná .
      3)Kalhoty spodní bavlněné .
 
     4)Ponožky bavlněné a nějaké silnější teplé – vyloženě vlněné nemohu doporučit, ty jsou dobré do dřeváků. Po dvou párech.
 
     5)Kalhoty vrchní celoroční třebas armádní vzor 95 nebo BW, Miltec – lepší jakost a podobně. Kalhoty by měly být volné a dostatečně dlouhé.
Barva ani vzor není podmínkou – nejsme v armádě.
 
6)Blůza letní podobně jako kalhoty.
 
7)Svetr – vzor95 je asi to nejlepší na trhu za dobrou cenu dobrá kvalita.
  
8)Bunda zimní s vložkou opět jako kalhoty a blůza vzor dle vlastního nebo barva dle vlastního výběru . Vložka by byla ideální z kožešiny, ale některé moderní materiály taky pěkně zahřejí!
  
9)Kukla jednou vlněná a jednou bavlněná dle vlastního výběru .
 
10) Obuv kožená. Doporučit lze kanady vzor. 60 , 90, 2000  nejlépe letní. Na léto vzor 85 .Pozor, zde je to trochu paradoxní, protože někteří specialisté nosí zimní obuv v létě, protože zimní vložka saje pot a v letní není zima.Tuto obuv jen doporučuji, noste si co chcete, musíte si ale být jisti,že je kvalitní.
  
11)Nůž dle vlastního výběru ve dvou vyhotoveních jeden malý zavírák a jeden větší pevný nůž. Co se kvality týče dobrý nůž je drahý.Jako zavírací vám může dobře posloužit švýcarský armádní nůž model Herkules nebo jiný  kvalitní.Výběr většího nože je trochu komplikovaný. Tady doporučuji nešetřit a raději počkat s výběrem. Na obrázku jsou různé typy mé ruční práce. Mohu říci, že jsem nebyl spokojen s tím co nabízí trh a tak jsem se naučil nože vyrábět.Nožům a jejich výběru věnuji samostatný článek.
 
12)Spací pytel pro teploty – 18°Celsia a nižší dle ročního období.
13)Karimatku dle vlastního výběru. Nejlépe nějaká pevnější vojenská, než obyčejná turistická.
14)Pro začátečníky stan – v létě je výborný proti komárům, na podzim proti dešti a v zimě proti sněhu.
15)Kvalitní náramkové hodinky  s životností alespoň 10let. Hodinky vám mohou měřit čas a pomoci v orientaci. To platí i pro kompas, lze se jím orientovat i měřit čas. Stačí trocha znalostí.
 
16)Mobilní telefon je spíše moderní záležitost, ale pokud jste sami pomáhá z psychologického hlediska.Mráz však spolehlivě zničí baterii, ale zase je možné snadno přivolat pomoc.
17)Zápalky a zapalovač – nepromokavě zabalené. Je možné mít i křesedlo, ale rozdělání ohně s ním je obtížnější.
 
 
18)Světlo - vhodná je čelovka. Měla by dlouho a dobře svítit, zároveň nesmí být těžká. Nejlépe nějaká s LED diodami.
19)Lékarnička – té bude věnován samostatný článek
20)Sekyra, pilka (doporučil bych firmu Fiskars), lopatka – pro dlouhodobé přežití
21)Dobrý batoh.
 

To by byl základ. A nezapomeňte se o tuto výbavu starat a to tak, že co nejlépe. Třeba vám to zachrání život při tvrdém tréninku.

Pro nákup Vaší výbavy bych doporučil e-shopy  www.vlkodlak.cz  a  www.smrtihlav.cz  . Nakoupíte zde vše co potřebujete pro vaše survivalové aktivity za opravdu dobré ceny.

Martin Nedvěd ml.


 

  Průvodce přežitím

Část třetí – Příprava

Příprava a plán je nesmírně důležitá oblast každé výpravy tréninku přežití.
O vlastním plánu bude samostatný článek.
Chceme-li trénovat survival, nebo jakoukoli činnost s pobytem v extrémních podmínkách, musíme vybrat nejprve oblast, ve které chceme nějakou činnost vyzkoušet, popřípadě procvičit.Není možno si myslet, že když se kupříkladu naučíte rozdělat oheň, umíte to navždy. Pokud znalosti, které jste si osvojili, nenacvičujete znovu a znovu, tuto schopnost ztrácíte. Je třeba si uvědomit, že oheň v případě silného mrazu musíte zapálit velmi rychle. Oheň,pokud vám má být prospěšný, musí hořet v takových podmínkách nejen rychle, ale musí také vydávat dostatek tepla po dostatečně dlouhou dobu, jinak není k ničemu.Dobře zapálit oheň v zimních podmínkách umíte zhruba po ročním tréninku.

1)Výběr lokality – pro výcvik survivalových aktivit vybíráme lokalitu pokud možno neobydlenou, těžko přístupnou.Nejraději se strmým stoupáním. Do výcviku patří totiž také pochod se zátěží(velmi nepopulární), v pokud možno těžkém terénu bez předchozí přípravy.
2)Výběr výbavy – odpovídá především zátěži, které se chcete vystavit a samozřejmě i aktivitě,jenž bude procvičována, poté rovněž ročnímu období, kvalitě vašich znalostí a znalosti terénu (např. Jestli se v dané lokalitě nachází pramen s pitnou vodou).Dobrá obuv je samozřejmostí. Mnou doporučované kanady vám kupříkladu pomohou překonat vodní tok,aniž by jste si nějak vážně poškodili,nebo namočili nohy a to je k nezaplacení.
3)Výběr aktivity – činností,které užijete pro přežití v obtížných podmínkách je mnoho. Můžete si vybrat ze široké škály více či méně oblíbených aktivit.
 - bezpečná práce s nožem
                - oheň
      - získání vody
                     - získání potravy
                     - zacházení se zbraní a mnoho dalších, které budou popsány později
 

K výběru lokality potřebujete mapu. Dosti podrobnou mapu. Nicméně kromě internetu máte k dipozici poměrně dobrý výběr regionálních map. Úplně nejlepší jsou samozřejmě vojenské speciální mapy, avšak ty podléhají utajení. Snad se dají koupit nějaké starší – to jsem jen zaslechl. Po prostudování daných nebo možných zdrojů by jste měli od sebe očekávat, že si tvar a významné orientační body v dané lokalitě zapamatujete (úplně nejjednoduší je cestovat podél řeky a podobně). Pokud máte dobrou paměť, nebo není lokalita příliš velká můžete mapu vyjmout z výbavy. Pakliže se rozhodnete mapu si s sebou vzít, musí být zabalená nepromokavě a snadno přístupná. Co se týče orientace v terénu, bude o tom ještě řeč.
Výběr výbavy rovněž odpovídá zamýšlené činnosti. Neponesete s sebou stan, jdete-li pouze na jeden den. Na to stačí pouze celta na zhotovení rychlého přístřešku. Pláštěnku proti dešti nemohu při nejlepší vůli doporučit. Jestliže pochodujete v pláštěnce, za chvíli se koupete ve vlastním potu bez ohledu na to jaká je zrovna teplota nad nulou.Podmínkou je dobré oblečení a něco náhradního v tlumoku.
Nezbytnou podmínkou je nůž. Já osobně bez nože ani nikam nevycházím.
Zní to možná neobvykle,ale neobvyklé je pouze pro okolí, ne pro mne.

Určitě dobrá,ale ne podmíněná je nějaká fyzická kondice. Ne kvůli tomu, aby z vás byl superman a tahali jste po lese celé stromy nebo se praly s medvědem. Důležité je aby jste se přitáhly na rukou a udělali dřep na jedné noze. K tomu nepotřebujete žádnou posilovnu, jen tyč mezi futry někde v bytě nebo domě a něco málo prostoru na dřepování. To kvůli jedné důležité věci, když někam spadnete a potřebujete se dostat ven. Nebo překonat nějakou překážku v úzkém místě údolí, která se nedá obejít. Dalo by se jmenovat mnoho dalších případů, kdy aspoň nějakou fyzičku potřebujete.Pokud  chcete odhadnout svoji fyzickou způsobilost můžete zkusit
převýšení tak tři sta metrů se zátěží nejméně 25kg. Pokud na vrcholu necítíte zvláštní únavu jste způsobilí, za předpokladu, že vám stoupání zabralo čas kratší, než 25 minut(v úvahu se bere těžký a kluzký terén).


Bojová taktická příprava a strategie

Tady musím podtrhnout, že nejde o nějaký bitevní plán za použití podomácku vyrobených pum a zbraní.
Vlastnosti bojově taktické přípravy spočívají v tom, že vám pomáhají soustředit se na cíl a nechávají stranou různé doplňkové strasti těžkých začátků, jako jsou odřeniny nohou, zima , horko, žízeň, hlad a podobné věci.
Zde platí heslo ZIMA JE STAV MYSLI. Prostě pokud je vám v zimě chladno, jste nezpůsobilí k činnosti v zimních podmínkách, nemáte dostatečné znalosti, vaše příprava byla k ničemu a je pozdě si stěžovat.
Totéž platí i o ostatních strastích, které výcvik survivalových aktivit provázejí.
Nejde o dril. Je to dobrovolně přijatá fyzická námaha, která neslouží k tomu, aby jste byli schopni uběhnout maraton. Musíte si zkusit snášet strasti a utrpení a získat tak dovednosti,  které vám později pomohou a které vám dovolí být tak výkonní a klidní, aby jste mohli pomoci druhým, bude-li to třeba.
Součástí bojové přípravy mohou být také různá bojová umění, úniková taktika, popřípadě jiné strategie. To vše proto, že to patří k věci, zvyšuje to atraktivitu
výcviku, vaše sebevědomí, váš klid a konečně se to může hodit při sebeobraně nebo při pomoci druhým. Rovněž takový výcvik vylepšuje vaše sebevědomí.

Nedílnou součástí bojové taktiky jsou zbraně. Jakékoli. Jde o to naučit se s nimi zacházet tak, aby jste neublížili sobě nebo druhým.
Kupříkladu survivalový nůž je velmi ostrý nástroj a je nutné umět s ním zacházet.
Střelba z dobré vzduchovky vás naučí zacházení se zbraní, je to zábavné a atraktivní pro mladší členy. Cílem není zabíjet či jinak poškozovat člověka, ale naučit se ,jak se vyhnout či zabránit útoku na osobu vlastní nebo jinou.
Takový nácvik se provádí s airsoftovými zbraněmi , či dřevěnými noži a je pouze okrajový.
Znalosti zde získané bývají celoživotní.Nikoli však dovednosti.

Chronická onemocnění

Dnešním častým problémem jsou také alergie na různé pyly či jiné látky.Souhrně je nazýváme alergeny, které způsobují v postiženém alergickou reakci, jenž může při zanedbání vést až k velmi těžkým stavům. Vlastní alergická reakce se zpravidla potlačuje léky s krátkodobým účinkem a vakcínami s účinkem dlouhodobým. Největší nebezpečí pro alergiky hrozí na loukách a krajích lesa. Uvnitř lesa bývá větší vlhkost a stabilnější klima, takže alergikům zpravidla(ne vždy) přináší úlevu oproti pobytu v domě či bytě.
Další chronické nemoci jako srdeční vady, nemoci ledvin, diabetes(cukrovka)či jiné je nutno při přípravě tréninku brát nesmírně vážně, ale nejsou důvodem pro vyloučení z kolektivu. Naopak chronicky nemocný člověk zpravidla disponuje velkým množstvím znalostí o své nemoci, což může ostatním pomoci jak při vzdělávání, tak i při toleranci lidí takto postižených.
Nemocí postižený člověk se tedy musí vybavit léky a své kolegy informovat o rizicích, které jeho nemoc přináší pro ně a pro něj.
Léky si vždy bere na dobu dvakrát delší, než na kterou odchází, skladuje je na dvou nezávislých místech ( jedny přímo v oblečení, u kterého není předpoklad, že jej cestou odloží nebo ztratí a druhé v batohu)nepromokavě a tak, aby nebyly poškozeny tlakem při pádu na zem.Vpřípadě, že se jedná o lék aplikovaný injekční stříkačkou podkožně, je nutné, aby v kolektivu byl člověk, který je schopen této aplikace a znal dávkování, pakliže není návod k dávkování součástí balení léku.

Zde uvedené je jen základem pro přípravu, jen zkrácený návod.
Z výše uvedeného je vidět, že přípravu nelze zanedbat a dostáváme se tak k příští části nazvané PLÁN.

Martin Nedvěd ml.

 

Průvodce přežitím

Část čtvrtá: Plán

Neexistuje možnost, jak se dokonale připravit a naplánovat jakoukoli misi či výcvik naprosto dokonale.To čeho jste schopni dosáhnout se dozvíte v okamžiku kdy se dostanete do situace, kdy už se budete loučit se životem a přesto dokážete dosáhnout zvratu.

Není možnost,, jak se připravit naprosto na každou situaci, ale trénink, příprava a plán akce vás mohou uchránit nebezpečí, je-li akce dobře naplánována.

Ve článku výbava jste byli informováni o základní výbavě.
Tato výbava se samozřejmě modifikuje podle plánu akce.
Plán zpravidla přiravuje osoba, která celou akci povede, s ohledem na další účastníky.
Jakmile je plán vypracován, konzultují ho všichni zúčastnění. Není to jako v armádě, protože nemáte pevné směrnice a nevládne nad vámi byrokracie.
Plán obsahuje zhruba tyto body:
-doba trvání akce
-jméno kontaktní osoby pro případ zranění nebo komplikací
-cíl akce
-hlavní trasu
-únikové cesty a modifikace pro případ zkrácení akce
-zdroje vody
-zdroje potravin
-vlastní účel výcviku
-místa k nocování
-vyběr výbavy
-čas začátku
-čas konce
-vyhodnocení po návratu

Můžete si vytvořit samozřejmě vlastní modifikace téhož. V této části jde pouze o to, aby jste věděli, že dobré plán akce mít, stejně jako její cíl.
Martin Nedvěd ml.



Průvodce přežitím

Část 05: Nůž, jeho použití a výroba

Nůž je nejdůležitější součást výstroje, kterou nesete.
Jeho použití je tak rozsáhlé, že si jako autor tohoto článku nedovoluji tvrdit, že jej tento článek obsáhne, nicméně doufám, že vám bude pomocí.
Začátkem je třeba zdůraznit, že nošení nože není upraveno žádnou vyhláškou či zákonem a můžete nést „třeba třímetrový kindžál“ jak mi bylo řečeno jedním policistou. Já ovšem tvrdím, že všechno má svoje hranice a nůž je třeba mít v pevném kvalitním pouzdře, nejlépe na opasku. I tak reakce okolí nebývá zvlášť příznivá. Řekl bych že to je způsobeno prezentací zbraní v ČR vůbec a vytváří se tak atmosféra nepříznivé reakce. Málo lidí si uvědomuje, že nůž je především nástroj každodenní potřeby. Je třeba si uvědomit, že k ohrožení člověka je vhodnější baseballová pálka, než nůž. Moje doporučení k úvodu zní: nikdy nepoužívejte nože jako zbraně ani náznakem s vyjímkou vlastní obrany, nebo obrany druhých.
Pokud totiž použijete jakoukoli zbraň s následkem zranění nebo smrti, nikdy to nelze vrátit zpět.

1)Výběr nože : výběr správného nože není nic jednoduchého.
Koupě nože je strastiplná, protože se dostáváte do konfliktu s obsahem vlastní peněženky a cenovým štítkem přiloženým k noži. Prodejce vám samozřejmě bude tvrdit, že všechny nože jsou dobré kvality, nebo vám prostě nabídne to nejdražší, protože i on má procenta z prodeje. Nicméně to nemusí znamenat, že to je nůž, který potřebujete. Zpravidla ne. Prodává především vzhled a u nožů platí zároveň to, že nůž s pěkným a kvalitním pouzdrem je poněkud horší  a naopak vzhledově nepěkné pouzdro znamená, že výrobci nezbylo v nákladech na pouzdro lepší. Ale není to vždy pravidlo. Takže nejspíš budete vybírat z armádních nožů, což ale jsou nože určené na zabíjení, nikoli na survival. Zpravidla jsou šité horkou jehlou a drtivá většina armádních specialistů si nechává vyrobit nože na vlastní náklady. Pokud tedy se survivalem začínáte, na trénink vám postačí i lacinější nůž.


Dále si tedy můžete vybrat:

– malý zavírací - nejlépe nějaký vícefunkční od firmy Victorinox, jeho kvalita je dostačující a jakž drží ostří.Druhá možnost je výroba u nožíře, kde si parametry nože zadáte sami a nůž přežije i vaše děti. 
velký pevný - tento bych nedoporučoval kupovat, ale nechat si vyrobit od nožíře, který má s výrobou nožů dobré zkušenosti. Největší výhoda této výroby je v tom ,že si nůž necháte udělat podle svých představ. Osobně takový nůž vlastním a je to hotový poklad. Vůbec se netupí a přežije úplně vše.
Jestli se nakonec rozhodnete pro výběr nože sériové výroby mohu vám doporučit firmu Kyzliar. Určitě se ale vyhněte americkým výrobcům. Nemám s nimi dobré zkušenosti.  Dobrým nožem lze poměrně snadno rozříznout konzervu bez poškození ostří, což ale nůž Victorinox nesvede.
Víceméně je to jen multifunční nástroj.
2)Využití nože – praktické využití nože je tak rozsáhlé, že ho ani nedokážu popsat. Pokusím se nastínit alespoň základy.
   Nejdůležitější je,aby jste nůž nebrali jako zbraň, která vám pomůže v pouliční bitce. I když je to také pravda.Ale uvědomte si, že drtivá většina  těch lidí ,kteří nůž nosí s ním dovedou  zacházet lépe Nůž ovšem berte hlavně jako multifunkční nástroj, který vám pomůže přežít.
   Bez nože se vaše šance na přežití značne zmenší až vynulují. Nemůžete si stáhnout a vyvrhnout zvěř, postavit přistřešek a tak dále.Prakticky se nenajíte. Hodí se vám i na vlastní ošetření (nezapomeňte na stelirizaci v plamenech ohně).
   Drtivá většina věcí, které děláte je za přítomnosti nože. Od jídla až po překonávání překážek.K tomu, aby jste mohli nůž dobře využít musí být v první řadě kvalitní.
Musí vám dobře sedět v ruce a měl by být tvarován tak, aby jste se nepořezali. Rovněž musíte mít možnost držet ho v rukavici.
Nůž může mít i dutou rukověť s nutnou výbavou.
Ostří nože by mělo mít vysokou řezivost a k tomu musí mít odpovídající tvar. Drtivá většina prodávaných nožů má tzv. tupé ostří tvarované do malého v. To je proto, že materiál takového nože není kvalitní a pokud by byl správně tvarován, došlo by i při normální zátěži k okamžitému poškození ostří ztupením, ohnutím nebo zlomením podle tvrdosti nože.
Samotný nůž by jste zlikvidovali i při běžném zacházení. Uvážíte-li skutečnost, že na noži závisí vaše přežití, je jasné, proč je nutné mít kvalitní nůž.
Tupý nůž je vám na nic. Ostrý nůž z pravidla holý podobně jako břitva.

Pokračování příště
Martin Nedvěd ml.



Průvodce přežitím

Část 6   Nůž -  pokračování

V minulé části jsem jen tak letmo zmínil o výběru a použití nože.  Je věcí vaší vlastní inteligence, vynalézavosti a trpělivosti, jak budete nůž používat a na co všechno vám bude dobrý. S rostoucími zkušenostmi se bude používání nože rozšiřovat a sami zjistíte do jaké míry to multifunkční nástroj  opravdu je.
Úkolem této statě je vám prozradit, jak poznat dobrý nůž  a jak s ním pokud možno bezpečně pracovat.

Nejlepší materiál na čepeli nože je skládaná, kovářsky svařovaná ocel (damašek) – čím více vrstev tím lépe. Má-li takto zpracovaný nůž více než 1200 vrstev je to již rekordní kousek. Dobrý nůž z damašku má 200 až 400 vrstev a tvrdost 60 HRC a  je to nůž již velmi kvalitní.Má na svém povrchu nepopsatelnou kresbu způsobenou kováním. Rovněž cena odpovídá tomu velmi kvalitní. Nicméně vlastnit takový nůž je pocta. Existují rovněž volně prodejné chemicky opracované falzifikáty.

Bezpečná práce s nožem:
– není věcí jednoduchou, jak by se mohlo na první pohled zdát
– největší nebezpečí při práci s nožem je pořezání a ad absurdum, tupým nožem se pořežete dříve než ostrým a navíc taková zranění se hůře hojí, než když si je způsobíte nožem ostrým( o krásném příkladu vítězství síly nad rozumem mi vyprávěl taťka, jenž zažil situaci, kdy si jeden z jeho spolubojovníků opracovával jakýsi dřevěný nástroj tak, že řezal tupým nožem směrem k sobě. Výsledkem byl kapesní nůž střední velikosti umně zapíchnutý mezi žebra tak dobře, že si narušil i pohrudnici. ) Takže moje rada zní  - řezejte směrem pokud možno od sebe.
– používáte-li nůž jako mačetu, nebo malou sekyru, hleďte, aby jste si neusekli prst(viz dále)
– na menší věci použijte nůž menší a na větší nůž velký
– nezapomeňte že nůž budete muset čas od času naostřit
– nikdy si nemyslete, že nůž je především zbraň – je to nástroj každodenní potřeby a zpravidla na něm závisí váš život a podle toho se k němu chovejte



Příště Oheň

Martin Nedvěd ml.



Průvodce přežitím

Část 7  – OHEŇ
  

Bez nadsázky lze říci, že bez ohně by nebylo člověka. Trvá to již hodně dlouho, co člověk oheň využívá. Bohužel, činí to mírou poněkud nezměrnou, takže se spalování stává poněkud globálním(celosvětovým) problémem. Příčina tkví v tom, že člověk spaluje všechno možné co hoří ( uhlí, ropa) a to jsou paliva tzv. fosilní, která se ukládala na Zemi velmi dlouhou dobu, kdežto my je spalujeme v době poměrně krátké a proto nám hrozí, že se v podstatě spalinami začínáme dusit.
Nejvýhodnější by bylo spalovat kupříkladu dřevo, které vyroste v průběhu našeho života, ale to zatím není možné. Ale to je také nesmírně důležitý faktor survivalu, protože i když si zapálíte oheň pro vlastní spotřebu, prakticky snižujete  svoji energetickou náročnost oproti pobytu ve městě, čímž dobrovolně omezujete spotřebu. To je velmi důležité pro budoucnost.Naučit se žít tak, aby vaše energetická náročnost nepřekročila únosnou mez. Proto mne vždycky dopálí povyk rádoby ochránců přírody, zaměřený proti těmto aktivitám. Doufám, že až jim tato myšlenka dorazí do hlavy a podaří se jí po zoufalém hledání v tom prostoru najít mozek, povyk ustane.


Pro dlouhodobé přežití v přírodě je oheň nesmírně důležitý. Je zdrojem tepla, poslouží k úpravě vody a jídla.Můžete jeho pomocí i posílat jednoduché zprávy či signalizovat. Může být i zbraní.
Nicméně pánem je špatným.
Není možno diskutovat o skutečnosti, že výhody převažují nad nevýhodami. Zachraňuje životy za kruté zimy, léčí rány, a s pomocí produktů hoření můžete zachránit jak sebe, tak druhé při střevní infekci,popřípadě při šikovném použití lze ochránit i dýchací cesty před plynnými aerosoly či vzduchem přenášenou infekcí. I když to třeba nemusí být dokonalé, v každém případě to zvyšuje vaše šance.
Nesmírně důležitá je možnost usušit si provlhlý oděv.
Dalším důležitým faktorem je psychický dopad hořícího ohně na lidskou mysl. To je dost výhodné, zejména, máte – li se postarat o skupinku lidí již vyčerpaných a potažmo psychicky labilních.
V lidech tak nějak přetrvává názor, že mají – li oheň, bude dobře i když mrzne. Nemají zpravidla nejmenší potuchu o tom, že to tak není.


Já osobně ve svých začátcích jsem si myslel, že rozdělání ohně je věc banální, řekl bych ,až směšně jednoduchá. Jak kruté mělo být moje vystřízlivění není s to vypovědět žádný jazyk. Leč nepředbíhejme, jak se píše v šestákových krvácích.
Vydali jsme se s taťkou,jenž mne občas doprovází, jednoho mrazivějšího dne na jednodenní výpravu, kdy jsem si měl vyzkoušet rozdělání ohně. Bylo trošku větrno, takže jsem se těšil jak si v klidu rozděláme oheň a nejenže sníme a vypijeme něco teplého, ale také se trochu ohřejeme. Prostě si užijeme trochu pohodlí.
Zápalky byly k dispozici, palivo také, jen, jak  jsem se již zmínil, bylo trochu mrazivo a pofukoval větřík.
První zapálení se nepodařilo. Druhé taky ne. Ani třetí.
Asi po deseti minutách opakovaných příprav a pokusů oheň zapálit jsem si začal myslet, že zápalky nejsou nástroj pro zapalování ohně.
Po další chvilce jsem se utvrdil v názoru, že je to nástroj vhodný jen a pouze ke šťourání zubů, jen mi nebylo jasné proč mají na jednom konci hlavičku, která  někdy shoří, třeme jí – li o škrtátko.
Posléze, když mě zápalky omrzely, mi to bylo jasné.
Zapalovač je lepší.
Nikdy, ale opravdu nikdy nevěřte, že zapalovačem něco zapálíte, když mrzne.
Jenže to by byla špatná příprava, kdybych neměl něco v rezervě.
Měl jsem speciální zápalky, které snesou i ponoření do vody a poté jsou schopny hořet. To je naprostá pravda. Tyto zápalky shořely úplně celé, ale výrobce na obal zapomněl napsat, že s nimi nelze nic zapálit.
Co mám říct? Bylo to fiasko. Cvakajíc zuby jsem ulizoval zmrzlou čajovou kaši s ledem a chroupal zmrzlý chléb s něčím zmrzlým uvnitř. Taťka mne sledoval s pochmurným pohledem, který cítím v zádech ještě dnes. Prohlásil, že on jíst nebude, protože nevíme, kdy se vrátíme, tak abych nevyhladověl. Ale na každé věci je třeba hledat pozitiva. Jak mi tak ty zuby cvakaly, dobře se mi ten zmrzlý chleba kousal.
Později toho dne mi taťka předvedl, jak oheň zapálit a kýženého pohodlí jsme se skutečně dočkali. A šťastně jsme se vrátili domů.

 
Z výše uvedeného je vidět, jak pýcha předchází pád. Pro survival je nezbytně nutné umět zapálit oheň a to tak, že velmi dobře.
Jindy se vám může stát, že zapálíte oheň poněkud většího rozsahu, takže na jeho uhašení je potřeba několika požárních jednotek a vrtulníku, což potom následně můžete splácet ze svého kapesného, které v mém případě někdy činí i třicet korun denně.
Výše uvedené extrémy nikdy nedovolte. Je to tak lepší, řekl bych.

Je tedy vidět, řečeno zjednodušeně, že s ohněm není legrace.
Aby jste se s ním naučili zacházet, je nutno, chtě nechtě, poznat nějakou teorii.


Hoření je schopna téměř každá látka. Jde čistě jenom o to za jakých podmínek.
Je téměř jedno o jakou látku se jedná. Z chemického hlediska je to schopnost té které látky slučovat se s kyslíkem. Je to poměrně složitá chemická reakce a určitě ji nevystihuje to co jste se naučili ve škole.
Existují samozřejmě i jiné typy hoření. Jako příklad lze uvést hoření vodíku v atmosféře chlóru. Nicméně tyto typy nejsou pro survival použitelné, protože jsou převážně explozivní a produkují látky prudce jedovaté, jako je výše uvedený chlorovodík.
Pro hoření látky určené ke spalování je důležitá její ochota se s kyslíkem sloučit. U některých to jde celkem dobře ( benzín, zemní plyn a další uhlovodíky) a u některých špatně ( třeba železo)
Další neméně důležitý faktor je zápalná teplota látky určené k hoření. U benzínu je nízká ( pozor samotný benzín nehoří, hoří pouze jeho páry smíšené se  vzduchem, takže jeho zapálení je velmi riskantní, neboť ve správném poměru se vzduchem je schopen exploze) za to u železa je to poměrně těžké.
Navíc všechny zplodiny hoření jsou zpravidla toxické( jedovaté)  a v některých případech taky karcinogenní( rakovinotvorné- rakovina je onemocnění teplokrevných živočichů, při které dojde k poruše regulace dělení buněk  - růstu tkáně, to se stane nekontrolovatelné a vytváří tumory, různé typy nádorů, z nichž asi 40% není dobře léčitelných – hodně zjednodušeně). Takže je vhodné se nepohybovat v zadýmených prostorech a neupravovat stravu na přímém ohni.
 Protože v případě survivalu budete nejspíše spalovat dřevo, je nadále důležité vědět, že při jeho spalování hraje podstatnou roli obsah vody v něm, protože ta se z chemického hlediska slučuje za běžných podmínek s kyslíkem velmi těžko a proto nehoří.
V praxi to znamená, že se musí ohřát, následně odpařit a umožnit hoření původně mokrého materiálu. K tomu však je potřeba množství tepla a proto mokré dřevo špatně hoří. Voda je v tomto případě cizorodou látkou, která je ohni překážkou. Nicméně v přírodě existuje v téměř každé situaci řešení. To v tomto případě znamená, že k materiálu můžeme přidat látky, které pak naopak hoření podpoří a nebo prostě použít takový materiál, který hoří i s vysokým obsahem vody. Málo se ví, že březová kůra hoří i mokrá.
Takže je vhodná pro zapálení ohně víc než co jiného, v případě, že nemáte nějakou jinou látku, jako třeba pevný líh (PEPO).
Můžete mít k dispozici i jiné látky, které sice samy nehoří, ale dokáží hoření podpořit natolik, že máte místo ohně malý raketový motor.
Takové látky se jmenují okysličovadla. Jsou schopna dodat v daném prostoru tolik kyslíku k hoření, že jeho obsah naroste z běžných 20% na 40% nebo více a pak hoří všechno. Navíc mohou být takové směsi již připraveny předem ( třeba střelný prach), nebo to mohou být sloučeniny ( TNT), ale ty jsou k zapálení ohně již nevhodné neboť je to krajně nebezpečné a tyto látky se používají jako trhaviny.
No a konečně poslední významný faktor pro hoření ohně jsou podmínky ve kterých  hoří. Ohnisko může být při zapalování natolik ochlazováno, že se vám oheň prostě nepodaří zapálit.
K tomuto ochlazování přispívá teplota okolí, vlhkost a proudění vzduchu neboli vítr.
Takže když to řeknu zkráceně, nejhorší podmínky pro zapálení ohně jsou v okolí teplot +10 až – 13 stupňů Celsia, vysoká vlhkost nebo déšť a vítr. Naopak dobré podmínky jsou v závětří, nebo nefouká-li vítr vůbec, poměrně sucho a teploty mimo výše uvedený rozsah. V teplotách pod –30 stupňů Celsia jsem to zatím nezkoušel.
Ale pozor, při vyšších teplotách a létě, je-li větrno, oheň nezapalujte, protože to jde snadno a hrozí, že se oheň nekontrolovatelně rozhoří a vaše síly nebudou stačit k jeho uhašení. Na rozdíl od výše uvedených podmínek v suchém a větrném počasí, vítr podporuje hoření, protože nedochází k tak silnému ochlazení ohně a vítr dodává plynule kyslík, takže podporuje hoření. Ruku v ruce s tím jde zvýšení teploty a následné prudké rozhoření, takže už to není oheň, ale požár.
Navíc je-li hodně teplo, máte jiné starosti, což je sehnat vodu, ale o tom v příštím článku.


Tak a dost teorie a přejdeme k praxi, což je nejlepší škola.

1 – aby jste mohli oheň zapálit, potřebujete jeho zdroj. Může to být zapalovač , zápalky nebo křesadlo. Křesadlo má tu nevýhodu, že musíte mít k němu ještě troud, což může být obyčejná vata, suchý lišejník, nebo plod orobince. Je  jasné, že troud je dobré mít s sebou, aby jste mohli zapálit oheň hned a ne až najdete troud. Vše můžete všelijak kombinovat a je nutné mít zdroj ohně nejméně dvakrát a nepromokavě zabalený. Efektně vypadající benzínové zapalovače ze své výbavy vyřaďte. Benzín se zpravidla vypaří v okamžiku kdy se vám to nejméně hodí. Plynový zapalovač je nutno v zimě chránit před mrazem a v létě před slunečním zářením.
Zapalovačem či zápalkami zapálíte březovou kůru a poté suché smrkové větvičky.Jsou  situace, kdy není čas na hrdinství a předvádění mnoha způsobů jak zapálit oheň, nebo je dosti mokro a v takovém případě tableta pevného lihu nemůže škodit. Nosím ji při každé akci a vřele to doporučuji všem.

2 – předem, znovu opakuji předem si nashromážděte nějaké suché smrkové větve. Nejlepší jsou ty, které se vám pletou do cesty když se prodíráte smrkovým lesem. Menší a posléze větší přikládejte na oheň. Posléze můžete použít nezpracovanou biomasu, což jsou zbytky dřeva po těžbě, nebo polomu.


3 – no a konečně přikládejte připravené dřevo. Mokré bude produkovat dým a borové lépe hoří, protože obsahuje více různých silicí. Máte-li dost žhavých uhlíků, lze připravovat stravu, čaj, kávu či jiné pochutiny.Pokud si přejete při nocování z nějakého důvodu udržet oheň celou noc, je dobré přiložit větší kusy dřeva. Žhavé uhlíky ráno jenom necháte znovu rozhořet.
Ale pozor, udržení většího ohně po celou noc vyžaduje množství dřeva a jeho shánění je práce notně žíznivá.
Navíc se před prací trochu odstrojte, aby jste se příliš nezpotili, to v případě, když je chladno.

4 – ohniště vždy upravujte tak, aby bylo možno po ukončení pobytu na dané lokalitě bylo možno provést úklid,tak že po vás nezůstanou pokud možno stopy. Příroda za to nemůže, že jste a pokud chcete být i nadále, chovejte se podle toho.

5 – trochu bezpečnosti na závěr
- nikdy nezapalujte oheň v suchém létě, je-li silný vítr, což samozřejmě platí i pro suché oblasti ve světě
- oheň upravujte raději klackem nikoli rukou
- nikdy nepřikládejte větší množství mokrého dřeva. Voda uvnitř dřeva se začne vařit, dřevo praskat tlakem páry a vystřelovat žhavé uhlíky, které vám spolehlivě propálí stan, spací pytel a v nejhorším případě se škaredě popálíte i vy
- při popálení postižené místo ochlaďte, je-li to možné po dostatečně dlouhou dobu (minuty až desítky minut) a čím větší je popálená plocha tím větší část těla ochlazujte ( je-li popálena dlaň, ochlazujte celou ruku). Vytvoří-li se otevřená  rána namažte ji vhodnou mastí, aby jste ji izolovali od vnějšího bakteriálního prostředí. Lékaře navštívit musíte
-  vaření na ohni je samostatná stať a postupně se k ní dostaneme v některé z dalších částí
- po ukončení pobytu oheň pečlivě uhaste a ujistěte se, že se nemůže znovu rozhořet
- pečlivě po sobě ukliďte a chovejte se tak, aby po vás pokud možno nezůstaly stopy
- pro rozdělání ohně existuje mnoho fíglů, které jsem zde nepopsal, neboť na ty přijdete v průběhu skutečné reality, ale oheň se musíte naučit rozdělat tak, aby jste to uměli i potmě

No a konečně jedna rada na úplný konec. Všechno můžete udělat dvěma způsoby. Špatně nebo dobře. Pokud budete špatně zacházet s ohněm, skončíte špatně i vy.

Martin Nedvěd ml.



Průvodce přežitím

Část 8 – Voda

Voda tvoří více než 80% lidského organismu. Bez vody by nebylo života a bez vody nevydržíte ani vy.
Proto je nezbytné vstřebat mnoho poznatků, jak ji získat, desinfikovat a dávkovat.
Pokud se tyto dovednosti nenaučíte, nemáte naději na přežití v žádné destinaci na povrchu planety.
Je  úplně jedno, kde se nacházíte.To co opravdu potřebujete, jsou znalosti.

Dehydratace, neboli odvodnění je velmi nebezpečná a já osobně ji řadím na druhé místo v situacích ohrožujících život při survivalu.
Projevy na lidském těle mají více příznaků, které se projevují v závislosti na tom, jak klesá množství vody v těle takto:
- silný pocit žízně,únava
- bolesti hlavy
- neschopnost rozumně uvažovat, halucinace
- mdloby, bezvědomí
- následná smrt
Je samozřejmé, že stupeň dehydratace závisí na více faktorech, ale dva z nich jsou nejdůležitější. Je to teplota okolí a fyzická zátěž kladená na váš organismus. Čím větší je teplo a sucho nebo mráz a sucho, vaše spotřeba vody roste a čím více je zatížen váš organismus, tím samozřejmě dochází k větším ztrátám vody pocením, vylučováním (močí i stolicí)a dýcháním.
Nadměrné pocení je rovněž závislé na vlhkosti okolního vzduchu.
Je tedy svrchovaně nutné doplňovat vodu v těle přijímáním tekutin v podobě nápojů nebo raději čisté vody.

1 – Nebezpečí spojená s konzumací vody

Je třeba znát rizika spojená s příjmem vody a proto trochu nudné teorie.
S vodou ztrácíte z organismu důležité minerály. Jsou také nutné pro správnou funkci vašeho těla stejně jako vitamíny.Ani jedny či druhé ovšem nezískávejte z chemických preparátů, jak je zpravidla doporučováno. Někdy má člověk pocit, že kdyby těchto přípravků nebylo, celé lidstvo by již dávno vyhynulo.
V tomto punktu je třeba si uvědomit, že výroba léků a doplňků potravy jako celek je jedno z nejvýnosnějších odvětví a svými zisky předčí zřejmě i zbrojní průmysl.
Takže nevěřte reklamám. Příjem vitamínů z lesních plodů a rostlin vám spolehlivě vystačí, pakliže víte, jak je získat.
Příjem minerálů z ovoce a zeleniny je rovněž dostačující, jíte-li je ve správném poměru s masem. (Více později).
To co se málo ví,  je skutečnost, že pramenitá voda i když je velmi čistá obsahuje zhruba 5 gramů různých solí na jeden litr.Takže jen prostým pitím čisté vody vstřebáváte slušnou dávku minerálů, ale bohužel i látek škodlivých. Solí v tomto případě nemyslím sůl kuchyňskou (NaCl), ale sloučeniny různých kovů (vápník, sodík, draslík, mangan, železo a další), které vznikají v přírodním kyselém prostředí. (obecně solí označujeme takovou látku, která vznikne sloučením kyseliny a oxidu kovu nebo hydroxidu– většinou – přičemž výsledkem je sůl příslušné kyseliny a voda.Například reakcí hydroxidu sodného a kyseliny chlorovodíkové dostanete již zmiňovanou  sůl kuchyňskou rozpuštěnou ve vodě– tyto reakce se samozřejmě mohou různit a ve skutečnosti jsou o něco složitější).
Neméně důležitým prvkem je obsah cizorodých látek ve vodě.
Mohou být anorganické nebo organické. Obsah těchto látek ve vodě se různí a způsobuje její nepoužitelnost z hlediska lidské spotřeby.
Je ovšem třeba zdůraznit, že obsah těchto z drtivé většiny jedovatých látek je produktem lidské činnosti zejména z chemického, energetického,automobilového, textilního průmyslu a toho čemu se dnes říká intenzivní zemědělství. Patří mezi ně především rtuť, kadmium,chróm,olovo,arzén a další těžké prvky z látek anorganických.
Nejnebezpečnější anorganickou látkou, kterou kdy člověk vyrobil  je patrně plutonium.Je součástí radioaktivního odpadu a vzniká při produkci energie v nukleárních reaktorech. Při stejném objemovém množství je 35 000krát jedovatější než kyanid draselný. Tato nebezpečnost je srovnatelná s bojovými prostředky označovanými jako zbraně hromadného ničení.
Mezi anorganické látky rovněž patří vysoký obsah sloučenin dusíku s kyslíkem, který v ranných stádiích života způsobuje syndrom náhlého úmrtí a rovněž mohutnou měrou přispívá k oslabení ozónové vrstvy ve vyšší atmosféře, což jak víme má velmi neblahé účinky, jak na člověka, tak i přírodu.
Anorganické látky s obsahem těžších prvků se ukládají zpravidla na dnech řek, tůních a nádržích (rybnících) v podobě kalů.
Lze jmenovat mnoho dalších, ale to není předmětem tohoto článku.
Organické látky jsou nebezpečné také. Zpravidla je přijímáte v zelenině, ovoci,mase a dalších produktech, ale rovněž spolu s vodou.Příkladně lze uvést DDT a další pesticidy či herbicidy            ( chemické prostředky pro hubení hmyzích škůdců a plevele na polích intenzivně obhospodařovaných), chemická a přírodní hnojiva.
Právě takto opracovaná pole jsou zdrojem vysokého obsahu těchto látek a proto není vhodné konzumovat vodu z povrchových zdrojů -  studní mělčích než 25m, potoků a řek v níže položených částech krajiny.Tyto látky se v lidském organismu propůjčují k reakcím o nichž z velké většiny nemáme ani potuchy. Jsou obsaženy především v potravinovém řetězci.
Dalším znečištěním vody jsou nečistoty biologického původu.
Jsou jím různé mikroorganismy žijící ve vodě, ať již z přirozených příčin, nebo na základě škodlivin vypouštěných do přírody člověkem.
Tyto organismy mohou být zdrojem lehčích až těžkých onemocnění.

Zjednodušeně řečeno biologické znečištění je nebezpečné z krátkodobého hlediska a chemické znečištění z hlediska dlouhodobého, uvažujeme-li o možném ohrožení lidského zdraví.
Nicméně některé z nemocí způsobené biologickým agens mohou vést i po vyléčení k následkům na celý život.
Je však třeba důvěřovat vlastnímu tělu a přírodě, neboť žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří.

2 – Získávaní pitné vody v přírodě

Z výše uvedeného logicky vyplývá, že není vhodné získávat vodu z větších řek a potoků v nížinách a stojatých vodách v umělých nádržích. Ty tam jsou doby, kdy bylo možno pít vodu ze studánek či pramenů. Dnes jsou zpravidla natolik kontaminovány převážně dusičnany, sirnatými sloučeninami a biologicky znečištěny, že není možno je pít přímo. Taťka mi však vyprávěl, že takové prameny znal a na jednom z nich jsem vyrůstal jako malé dítě. Prý si připadal jako horský poník, když mne, jakožto batole touto vodou zásoboval.
Dnes ještě existuje jeden pramen v blízkosti našeho bydliště, ze kterého by bylo možno se napít. Nicméně nemůžete spoléhat na tyto zdroje vody, protože jich je jako šafránu a pokud by jste chtěli dojít od jednoho ke druhému (v ČR), museli by jste za sebou táhnout cisternu, aby jste měli dostatek pitné vody.



Tu můžete získat těmito způsoby :
- převařením rychle tekoucí vody (cca 15 min.) což znamená nabrat vodu z potoka a převařit ji, přičemž je třeba se přesvědčit, že proti proudu nikdo nevypouští septik do téhož toku
- chemickou úpravou za pomoci snadno dostupných tablet, je opravdu nouzové řešení, protože vlastně pijete vodu z koupaliště
- filtrováním přes filtr MSR je asi nejlepší řešení,ale filtr je drahý, stejně jako vložky do něj
- některé prameny či studánky jsou pitné, ale doporučuji převařit
- v zimě rozpouštěním sněhu nebo je-li to příhodné použijte led z ledovce – rovněž převařit
- přivažte si čisté kapesníky nebo něco podobného na nohy a procházejte se travou mokrou od rosy, po vyždímání máte vodu
- chytání dešťové vody není dvakrát účinné, ale prší-li dost, lze se pokusit o štěstí, je však třeba si uvědomit, že prší zejména proto, že kapky vody v mracích se tvoří především na částečkách nečistot obsažených ve vzduchu, takže voda kromě prachu obsahuje i chemikálie dopravené do vzduchu člověkem. Je mírně kyselá ( z chemického hlediska), protože se v ní rozpouští především oxidy síry a dusíku či další exhalace. Rovněž je dobré vědět, že více prší na závětrných stranách hor a kopců, protože při postupu teplých či studených front přes ně se mění rosný bod, čímž dojde ke kondenzaci vody, která posléze spadne na zem v podobě dešťových kapek. Z tohoto důvodu prší a sněží více na horách a proto jsou více namáhány exhalacemi a potažmo z těchto důvodů hyne fauna a flora na horách dříve než v nížině.Proto jsou některé naše potoky na horách prosty života
- na kraji jezera či řeky lze ve vzdálenosti asi dva metry vyhloubit do země otvor pod úroveň hladiny a po čase se v něm objeví voda, která je po převaření rovněž použitelná
- existují i další způsoby, ale jsou neefektivní v naší zeměpisné šířce
- no a konečně ten nejjednodušší způsob jak získat vodu je ten, že si o ni prostě požádáte u  hodných lidí, jestliže se přiblížíte k civilizaci.


K doplňování tekutin do organismu je vhodné použít strategii, kterou bych popsal tak, že pijete méně,ale často.Větší přísun vody s delším časovým odstupem není vhodný, protože organismus vodu nevyužije správně. V případě, že se dostanete do druhého či třetího stadia dehydratace vám je zpravidla jedno jakou vodu pijete. Jestli je to nějaká louže na cestě nebo potok a prostě máte tendenci se napít co hrdlo ráčí. To je asi tak největší chyba, kterou můžete udělat co se vody týče. Nejspíš se nakazíte nějakou střevní chorobou a v případě delšího pobytu v přírodě na následky tohoto omylu zemřete, nebo onemocníte tak, že se nebudete stačit divit. Vodu musíte vždy převařit, nebo alespoň ohřát na 80 stupňů Celsia na dobu pět minut.
Možná vám připadá ohřev vody na těch osmdesát stupňů jako hloupost, ale to jen do chvíle než si uvědomíte, že s nadmořskou výškou klesá bod varu vody, takže i když se vaří, nemusí nutně této teploty dosáhnout. Voda vařená ve výšce větší než 4000m.n.m. obsahuje choroboplodné zárodky.

Takže tedy nezapomeňte, dostatečně pít a raději méně a často.

Příště: Pohyb v přírodě, orientace.

Martin Nedvěd ml.

 

Pohyb v přírodě, orientace a signalizace

V okamžiku, kdy vyrazíte do přírody, se začne zúročovat váš výcvik.
Přirozeně záleží, na tom, kterou roční dobu zvolíte. Mohu-li vám radit, zimou nezačínejte. Nejlepší pro začátek jsou krátkodobé výpravy na jaře a ještě lépe, je-li podzim v babím létě.
Volte trasy, v terénu, který jakž takž znáte a nevzdalujte se příliš od turisticky značených cest, převýšení do 600m.
Dobrá mapa terénu není k zahození, ale pokud nejste schopni určit, kde se právě nacházíte, je vám k ničemu. Takže je nezbytně nutné, aby jste se orientaci v terénu naučili. Není úkolem tohoto článku vám vysvětlit jak se orientovat podle mapy. Mapa sama není k ničemu, nemáte-li kompas a nevíte-li kolik je právě hodin a kdy vychází či zapadá Slunce.

Tím chci jen říci, že orientace v terénu je základ, máte-li k němu pomůcky.
To najdete u každé dobré mapy. V tomto směru si myslím, že opravdu kvalitní mapy lze koupit ve Slovenské republice, které kromě mapy vlastní obsahují nejen měřítko, ale i textovou příručku jak s ní zacházet. Navíc kromě vzdáleností a vrstevnic obsahují vynikající informace o vzdálenostech a časech, které potřebujete k jejich překonání.
Existuje rovněž zařízení GPS ( Global Position System). Pokud si jej vezmete s sebou, vzpomeňte na Murphyho zákony z nichž jeden zní: „Má-li se něco pokazit, stane se to v tu nejnevhodnější dobu.“ Totéž platí pro mobil.
Mapa je velmi dobrá, procházíte-li fází přípravy.

To co základ není, je schopnost orientovat se v terénu, ačkoli s sebou nemáte žádné pomůcky pro orientaci.

Ztraceni
Představte si nyní, že jste vyrazili na dva dny na hřebeny hor, které důvěrně neznáte, máte zpoždění oproti časovému plánu a všechna opatření, která jste učinili během přípravy selhala. Na zádech nesete baťůžek s tím opravdu nutným, o čem jste si mysleli, že to opravdu budete potřebovat.
Blíží se večer, vy máte dojem, že jste ušli nejméně tři sta kilometrů, na zádech vlečete padesát tun a navíc nemáte potuchy kde jste. Máte žízeň, že by jste vypili cisternu, hlad že by jste snědli slona a ještě ke všemu vás doprovází potížista, který nepřetržitě skuhrá, že má žízeň a hlad, na nohou puchýře, bolesti v zádech, bolesti hlavy a svoje vnitřní orgány popisuje s takovými podrobnostmi, že pokud by jste se chtěli přesvědčit o jeho pravdomluvnosti, máte dojem, že budete potřebovat hornickou lampu a krumpáč.
Ke všemu přijde změna počasí, při němž drobně mrholí, pofukuje ledový vítr a s každým metrech ušlé vzdálenosti máte čím dál tím silnější pocit, že začne sněžit, což toho hocha za vámi podnítí k tomu, aby začal hovořit o smrti vyčerpáním, hladem, žízní a zimou.
Vaše trpělivost začíná být u konce.
To jediné po čem opravdu toužíte, je vrazit tomu debilovi jednu do zubů, zahodit batoh a skočit do nejbližší rokle. V zoufalství si uvědomíte, že do té rokle nemůžete skočit, protože nevíte kde jste, takže vlastně ani nevíte, kde by nějaká ta rokle mohla být. To vás vrátí zpátky na zem, neboť je riziko, že tam do té rokle ten debil opravdu spadne a vy budete mít problémy s policií a soudy a navíc kvůli chlapovi, co si neumí ani vybrat boty.
V tomto  okamžiku si vzpomenete, že i parní kotel má pojistný ventil a vaše pojistka zafunguje stejně – sníží tlak.
Sejdete z cesty na závětrnou stranu a začnete si libovat, že jste to stihli dříve než přišla mlha a tma.
Do tmy zbývají dvě hodiny, a to je dost času.Debila už neslyšíte, protože mu docházejí síly a má co dělat, aby vám stačil, přičemž zaujal nenápadné postavení vzadu.
Vaše štěstí není u konce a nacházíte malou mýtinu, jenž je tvořena jakýmsi valem na úbočí kopce. Všude kolem les.
Zakládáte ohniště a stavíte přístřeší. Když pijete svůj příděl horké vody, napadne vás, že je vodu třeba sehnat.Uvědomíte si totiž, že s obsahem vody v organismu úzce souvisí krevní tlak a tím i prokrvení všech orgánů včetně mozku a také končetin.Navíc stoupá obsah sodíku a draslíku v krvi, což by mohlo vést ke křečím. Krev do orgánů a končetin  přináší teplo a poslední co opravdu nepotřebujete jsou dva nebo tři silně podchlazení členové výpravy.  Trpělivost přináší růže a nacházíte pramen. Z toho vám plynou další výhody. Kromě vody vám totiž dává směr kudy se vydat zítra ráno. I kdyby byla mlha, máte směr, protože pramen teče do potoka a potok do řeky a  u řek i potoků žijí lidé a možná narazíte na ty, kteří vám pomohou.
U ohně se všichni proklínají  navzájem chraptivým šepotem a snaží se usušit si svoje věci včetně potížísty. Ten už má jen hlad a všechno ho bolí.
Uložíte se ke spánku a v trhané dřímotě z kraje večera po setmění už slyšíte jen naříkání ze spánku,kterak kdosi volá střídavě maminku a tatínka. Potom je opravdové ticho a klid, usínáte s nadějí, že zítřejšek už bude snadnější.

No, ale dost legrace a nyní několik skromných rad:

- jestliže začínáte, chce to opravdu začínat raději pomalu a při každé výpravě se něco naučit, pokud možno preferovat získání vody a ohně
- výpravy postupně prodlužovat
- zopakujte si několikrát stejnou cestu, aby jste viděli, že postupujete se svými znalostmi dopředu
- jediné co opravdu nezbytně potřebujete je voda a nůž, jídlo až pak
- a to nejdůležitější jsou znalosti, takže každou výpravu plánujte s ohledem na tyto skutečnosti
- nikdy nespěchejte, protože spěch je důsledek špatného plánu a pomatených rádoby organizátorů, kteří všemu rozumějí, všude byli a všechno vědí nejlíp.Přežití není o spěchu, ale o klidu a rozvaze, které když si udržíte, dokážete překvapivě s minimem znalostí opravdové zázraky
- spěchat má smysl jedině v případě, kdy chcete někomu pomoci při zranění a běžíte pro pomoc, za předpokladu, že víte kam spěcháte.


Orientace v prostoru a čase


Je to bezmála sto roků co nám pan Albert Einstein brilantně předvedl, jak se v orientovat.
Jak se sám o své teorii vyjádřil, ukázal nám, že není pravda, když si svým selským rozumem myslíme, že když z prostoru vezmeme pryč hmotu,zůstane neměnný čas neustále plynoucí a nekonečný a prázdný prostor. To skutečně není pravda. Existuje jediný prostoročas, kterému když vezmeme hmotu, zůstane nám opravdové nic. Se zmizením hmoty vymizí rovněž prostor a čas.
Není účelem tohoto článku vám vysvětlit obecnou teorii relativity,(stejně bych to nedovedl) ale úvod pozornému čtenáři jistě napověděl, že aby jste dokázali orientovat, budete muset nějaké informace vstřebat.

Začnu tedy tím jednodušším a zajímavějším.
K tomu,aby jste si mohli dát schůzku s hezkou blondýnou, nebo s kýmkoli jiným potřebujete znát souřadnice tohoto místa, které jsou v prostoru tři a navzájem se protínají v daném bodu. To je důsledek třírozměrného prostoru, který nás obklopuje. My si to na povrchu Země zjednodušujeme tím, že uvažujeme pouze souřadnice dvě, tedy zeměpisnou šířku a délku. Nadmořskou výšku nebereme v úvahu, protože to selský rozum nebere a je to mnohem jednodušší, díváme-li se na mapu. Ale má-li to být opravdu přesné, potřebujeme kromě šířky a délky taky výšku. To ale samo o sobě nestačí, protože potřebujeme souřadnici čtvrtou a tou je čas. Lidově řečeno se hezké blondýnky zeptáte kde ( tři souřadnice naráz) a kdy ( jedna souřadnice), bude zkoušet, jak hluboko máte do peněženky.Možná vás to trochu unavilo, ale je to nezbytné, abych vám mohl vysvětlit na jakém principu pracuje systém GPS, nebo  v potu tváře připravovaný evropský systém Galileo.

GPS a jemu podobní

Globální Poziční Systém je zatím nejpokročilejší určení polohy na povrchu Země dostupné široké veřejnosti. Zdá se, že neužívám Komenského principu a nepostupuji podle metody od jednoduchého ke složitému, ale není tomu tak. Postupuji pouze od známějšího k méně známému. A GPS je dnes již opravdu asi nejznámější systém k určení nejen polohy, ale také celé trasy.
Princip je poměrně jednoduchý, ačkoli užívá moderní prostředky.
Základem je určité množství satelitů na oběžné dráze kolem Země. Musí jich být tolik a na takových oběžných drahách, aby jste z libovolného povrchu planety mohli svým přijímačem vždy vidět nejméně tři. Již dříve jsme si řekli, že k přesnému určení místa potřebujeme nejméně tři souřadnice a proto také tři jejich zdroje (satelity).Pokud potřebujete určit svoji polohu, vyšle váš GPS signál těmto satelitům a ony odpovědí. Váš systém poté změří časové odchylky návratu signálu z těchto oběžnic Země(tím potažmo i vzdálenosti) a vytvoří pomyslný trojboký hranol jehož základna se nachází kdesi ve vesmíru a vy v jeho vrcholu. Z dat předaných družicemi pak lze snadno vypočítat vaši polohu a porovnat ji s údaji vloženými v paměti přístroje nebo na DVD v případě naváděcího systému a tak určit vaši polohu s přesností asi na 30m v případě civilního systému a 2m v přístroji vojenském. Lze také zvolit výchozí a cílový bod pro vaši trasu, kterou poté přístroj průběžně kontroluje podle mapy do něj vložené a zcela automaticky určuje vaši polohu, aniž o tom víte, přičemž ukazuje kudy tudy.Přístroje disponují rovněž kurzografem, takže se můžete vrátit po stejné cestě,kterou jste přišli, neboť přístroj je schopen si vaši trasu zapamatovat a poté vám ji ukázat v obráceném pořadí.Pozor tento výklad je značně zjednodušený pro snadné pochopení, takže se omlouvám, ale vyměnil jsem suchopárná fakta za jednoduchost.
Evropská obdoba tohoto systému by údajně neměla podléhat vojenskému velení( asi vítr Máchale) a také by měla být přesnější – asi 2m pro civilní využití.
Větší přesnost je přímo úměrná vestavěnému software(programovému vybavení) a přesnější časové synchronizaci a omezena konečnou rychlostí světla  - tedy necelých 300 000km/s, která je konečnou hodnotou všech rychlostí, jak nám právě pan Einstein dokázal v roce 1906 svojí speciální teorií relativity.
Závěrem lze snad říci, že tento systém lze vypnout pro civilní použití kdykoli je to třeba, aby nemohlo dojít k jeho zneužití.
Současně je nutné upozornit na skutečnost, že tento systém může mít horší časovou odezvu v případě silného sněžení, v úzkých údolích a za specifických situací způsobených sluneční aktivitou, takže se není třeba plašit. Pokud přístroj nepracuje budou nejspíš slabé baterie.


Mobilní telefon
Tento nepostradatelný pomocník dnešního managementu a upovídaných lidí umožňuje také poměrně dobré určení polohy, je-li v přístroji tato služba aktivována.
Týká se to přístrojů, které jsou schopny na požádání určit polohu nejbližší restaurace nebo jiné příležitosti jak z vás vytáhnout peníze.
Princip spočívá v tom, že vysílače/přijímače mobilních operátorů jsou stavěny z plošného hlediska tak, že připomínají včelí plástev.
To kromě toho, že tato konfigurace dovoluje množství hovorů uvnitř buňky       ( šestiúhelník) a směrem ven i dovnitř, zaručuje vysokou spolehlivost sítě, ale také zároveň  možnost zaměření zapnutého přístroje včetně sledování jeho pohybu. To umožňuje skutečnost, že jste vždy viděni nejméně třemi vysílači, takže vaše poloha může být určena triangulací.

Triangulace – dovoluje určení polohy předmětu uvnitř trojúhelníku, je-li tento předmět, viděn ze tří bodů buď ve vrcholech trojúhelníku, nebo jeho třech stranách. Objekt se nachází v místě, kde se pomyslné spojnice hledaného předmětu a bodů hledajících protnou. Po porovnání s mapou máte dobrý výsledek.Tato metoda byla v minulosti hojně využívána ve vojenské sféře pro vyhledání nepřátelských vysílaček, nebo i k jiným účelům.
 Zároveň lze říci, že tuto metodu lze silně zjednodušit tak, že přijímačem sledujete vysílač metodou cik cak, tak, že měníte svoji polohu a postupujete směrem k vysílači. Použijete směrovou anténu pro dané pásmo, což vám dá směr a váš pohyb doleva a poté doprava určí hrubou polohu vysílače, kterou lze porovnat opět s mapou. Tato metoda je notně pomalejší a používá se mimo jiné pro orientační běh.

Tolik tedy k mobilu a k vysílačům vůbec. Na závěr je nutno podotknout, že mobil můžete  použít k nouzovému volání i bez PIN kódu a samozřejmě, že v takovém případě můžete bezplatně použít všech mobilních operátorů v dané oblasti. Číslo pro nouzové volání v Evropě je 112.

Kompas
 Toto zařízení je tak notoricky známé, že se skoro stydím o něm zmiňovat.
Princip spočívá v tom, že použijete magnetickou nebo elektricky nabitou střelku, jejíž prostředek umístíte na čep, nejlépe nemagnetický, horizontálně.
Podle polarizace se tato střelka otočí ve smyslu směru magnetického pole Země. I v případě, že jste v opuštěné oblasti a kompas rozbijete, střelku nikdy nezahazujte,neboť ji díky příjemné vlastnosti vody, které se říká přilnavost, můžete položit opatrně na klidnou vodní hladinu a máte kompas opět jako nový. Pokud by v takovém případě byla střelka příliš těžká a potápěla se, použijte suchý list a střelku položte na něj. To celé potom vložte do vody. Není to kdovíjak přesné, ale směr máte.Všechny kompasy a jejich varianty jsou náchylné na přítomnost magnetického pole nebo přítomnost většího množství magnetické látky, kteréžto magnetické pole země deformují. Takže hledat sever v elektrárně či u vysoké pece je nesmysl.


Přesnější verze kompasu se jmenuje busola. Je vylepšena tím, že střelka je nadlehčována kapalinou, ve které plave, a odstraňuje nepříjemné kmitání střelky. Ve starších busolách se rovněž využívalo toho, že náplň busoly měla vzduchovou bublinu a mírně sférické sklo, což vám na principu vodováhy dovolovalo umístit busolu přesně v horizontální rovině. Novější busoly již nejsou tak citlivé na horizontální umístění a mají trochu optiky a dalších pomůcek pro lepší načtení úhlu(azimutu) ve kterém se hodláte pohybovat. Současně mívají otočnou stupnici, takže při kontrole správnosti vašeho pohybu jej nemusíte nijak znovu určovat, jen tak mrknete a je to.

Sluneční kompas
Je velmi staré zřízení, které připomíná sluneční hodiny, a používá pouze v těch oblastech, kde není noc a den. Jen polární léto a zima. Umožňuje navrátit se do stejného místa, ze kterého jste vyšli a nějakou tu orientaci taky.Taky trochu zkuste přemýšlet jak na to, když to dokázali Vikingové.

Určení času z kompasu
Je možné a na vlastní oči jsem to viděl. Můj taťka to umí s přesností asi na deset minut. Já si to nepamatuji. Musíte k tomu vědět spoustu věcí. Rovina ekliptiky, čas západu Slunce a planet nebo hvězd, rychlost úhlové rotace Země na rovníku a já nevím co ještě a samozřejmě kompas. Ale jde to.Samozřejmě, že když už tyhle věci znáte,umíte z ručičkových hodinek určit i sever a další věci. Já osobně jsem to vyřešil tak,že jsem si koupil hodinky
TIMEX EXPEDITION. Vydrží dlouho a vědí to všechno za mne.

Kompas versus mapa
Aby jste mohli použít kompas s mapou, je nezbytně nutné vědět, že horní okraj mapy směřuje na sever a vy ji musíte pootočit právě podle kompasu a to ostatní je brnkačka.



Signalizace, jste-li ztraceni v přírodě.

Tato stať je charakteru, o kterém doufám, že jej nikdy nebudete potřebovat.
Je tedy spíše určena lidem, kteří spíše trampují a došlo jim, že to přehnali.
Předpokladem delších výprav, které nemají za účel přežít v drsných podmínkách osamocenost v přírodě, je skutečnost, že o své výpravě někoho informujete. Nejlépe někoho kdo vás má rád a nebude po vás dědit, v případě, že máte větší majetek.
Aby vás tedy začal hledat, pokud se nevrátíte včas.
To proto, že zaktivizuje jednotky integrovaného záchranného systému, které jsou k danému účelu vycvičeny a zpravidla vědí co dělají.
Určitě vás nebudou hledat za mlhy nebo špatného počasí.
Když radikálně změníte směr své trasy,o které je váš známý informován, najdou vás jen náhodou.
Pokud prožijete nějaké neštěstí, nevzdalujte se z místa tragédie,snažte se využít všech věcí, které vám zbyly.
K signalizaci v noci můžete použít světlo a oheň.
Ve dne něco na způsob zrcadla nebo oheň. Oheň musí produkovat hodně dýmu, takže na dobře hořící oheň přiložíte mokré dřevo, listí a chvojí.

Musím přiznat, že tohle mne příliš nebaví(signalizace), já spíš koukám, aby mne nikdo neviděl.

Příště moje oblíbená Zima a neoblíbené Teplo.

Martin Nedvěd ml.



 

Průvodce přežitím – Zima

Zimní přežití patří mezi extrémní podmínky, do kterých se můžete dostat. Zimní výcvik mohou provádět pouze osoby starší 15-ti let a to z toho důvodu, že u dětí není ještě plně vyvinut termoregulační systém organismu.

Zima

Ty tam jsou doby našich odolných předků, kteří věděli co zima je a jak krutá dokáže být.
Dnešní „moderní technologie a materiály“ nám dávají pocit jistoty, tepla a domácí pohody. O to horší je pak naše vystřízlivění, když nám vypnou proud jak se lidově říká.
Průměrný v uvozovkách civilizovaný člověk hledí na výkony našich pradědů a prababiček s krajní nedůvěrou.
Nebudu zde uvádět jména, ale znám člověka, kterému je dost přes osmdesát, žije sám ve svém domku, kde se v zimě pohybuje teplota okolo šesti stupňů Celsia a dokáže bez cizí pomoci uklidit šedesát metráků (6tun) uhlí na zimu, ačkoli ho takřka nepotřebuje. Topí se jen když mrzne.
Dovolím si tvrdit, že by většina dnešních lidí u něj nepřežila zimu ve zdraví.

Z toho je vidět, že si člověk může za určitých podmínek přivyknout i na zimu.
Leč současná moderní civilizace nemá ani ponětí, jak se zimě bránit a není schopna přežít výpadky energie, na které je beze zbytku závislá. Je jedno, je-li to energie elektrická nebo zemní plyn.

Není to tak dávno, co jsem tomu nevěřil i já. Nicméně, když jsem pak zažil na vlastní kůži přípravu oběda v tričku s krátkým rukávem při teplotě minus 13 stupňů Celsia a spánek ve větru a teplotě šest stupňů nad nulou na skalním podloží v otevřeném terénu pouze v tričku a trenkách pod survival blanketem (nouzová přikrývka) , zjistil jsem, že to jde.

Nyní bych se pokusil definovat co to vlastně zima je.
Obecně lze říci, že je to taková teplota při které vám hrozí podchlazení.
Zima tedy začíná někde na teplotě šest stupňů Celsia a končí při teplotě pod nulou, kterou již nelze s běžnou výbavou ustát.

Jestliže jsem v článku Voda označil dehydrataci jako druhý nejhorší faktor, který vás při survivalu ohrožuje na životě, pak na první místo před ni řadím podchlazení.
Bohužel, při nízkých teplotách vás neohrožuje jen podchlazení, ale zároveň i dehydratace. Ačkoli se to zdá nepravděpodobné, je to neotřesitelná pravda.
Při teplotách pod minus 15 stupňů Celsia hrozí akutní dehydratace mrazem, a proto v těchto podmínkách musíte zajistit nejenom teplo, ale i dostatek vody.
Doba vašeho pohybu se tak omezuje na čas, po který udržíte vodu nad bodem mrazu, aby příjem tekutin byl pravidelný. Příjem tekutin je totiž zároveň prevencí proti podchlazení.
Jak je vidět z výše uvedeného v zimě se nám všechno komplikuje.

1 – je snadné pochopit, že zimou nejste ohrožení jen v oblasti survivalu, ale také životě normálním, kdy odevzdáte svoji tělesnou schránku do lůna civilizace
2 – s klesající teplotou začínáte velmi dobře chápat význam slov „zimní výbava“
3 – současně vše dává tušit, že než se vypravíte na nějaký ten zimní bivak,
je nutné nějaké ty znalosti pochytit, z toho prostého důvodu, aby jste se vrátili včas a po svých a nikoli na protézách obou nohou po nepříjemných zážitcích ze specializované nemocnice a po krutých bolestech, které doprovází omrzliny.


Příznaky podchlazení
Jsou nesmírně plíživé a nenápadné. Přitom jde o to, jaká je teplota, zdali se pohybujete, nebo jste nečinní a jestli jste hydratovaní či ne. Na tom závisí rychlost s jakou je ten který organismus zasažen jednotlivými příznaky.

prvním příznakem je pocit chladu
druhým třes, který vyvolává sám organismus, aby se nějakým způsobem ohřál a to i přesto, že se pohybujete, pokud se nepohybujete, přestanete cítit končetiny, zejména nohy a to i na dobu několika měsíců
třetí je ztráta kontroly nad osobností, postižený působí pomateně a jeho rozhodnutí neodpovídají reálné situaci, dokonce postižený může tvrdit, že mu je horko a může mít tendenci se svléknout
čtvrtá je apatie a ospalost, téměř bezvědomí
smrt je pátá v pořadí

V tomto bodě bych vás rád upozornil na skutečnost, že to není žádná legrace a jsou mi známy případy, kdy zkušení lidé zemřeli pouhé stovky metrů od pomoci právě na podchlazení.
Těžší nehody v zimních podmínkách téměř nevyhnutelně končí smrtí a je-li včas poskytnuta pomoc, tak převážně s omrzlinami.
Pokud by se vám snad někdy stalo, že by jste narazili na někoho kdo zabloudil na zimním výletě s dětmi, první vaše starost jsou právě ty děti. Je-li jim zima musíte je za každou cenu zahřát a to nejlépe na vlastním těle.


Úplně největší chyba je skutečnost, že lidé podchlazení podceňují a jsem každou zimu svědkem rozverných turistů, kteří si v klidu vykračují přírodou s baťůžkem na zádech, do něhož se vejde tak maximálně chleba s máslem.
Oblečení podle poslední módy a veselý úsměv ve tváři.
Nikdy to tak nedělejte. Vždy musíte mít rezervu. Vše dvakrát jištěné, je-li to možné.

Já sám jsem zažil několik případů, kdy podchlazení hrozilo mně nebo někomu blízkému.
Jeden z nich jsem již dříve popsal.

Je to již dost dávno, kdy jsem začínal. V mých prvopočátcích mne provázel můj otec, který mi, abych tak řekl, pomáhal do začátku.
Vyrazili jsme na celodenní výpravu v dosti silném mrazu.
Při cestě jsme překonávali menší říčku, do které jsem spadl a namočil se po pás. V takové situaci nemáte příliš času na lelkování. Taťka mi pomohl s převlečením ( záložní oblečení je součást výbavy) a zapálil oheň.
Pokud mrzne máte na zapálení ohně asi tak dvě minuty, v případě, že nechcete mít nějaké následky. Můžete to po drsném tréninku ustát i jen s pohybem, ale jen málo lidem bych to mohl doporučit, zejména pokud by se pohybovali ve větší vzdálenosti od možné pomoci.
Takže mně se podařilo vyklouznout z problémů celkem snadno.
Tuto situaci jsme tehdy využili rovněž k jídlu a ohřátí vody.
Tady si dovolím připomenout, že se často pijí teplé nápoje mnohdy obohacené alkoholickými nápoji, aby se člověk zahřál.
Je to omyl, protože horký nápoj vyvolává ochlazení organismu, pokud jej nevypijete příliš. Alkohol je pak nebezpečný tím, že nejprve roztáhne cévy a roznese teplo do všech částí těla způsobem, který organismus sám nikdy nedovolí, protože se tím tělo rychle ochladí – zejména oblast vnitřních orgánů a hlavy a díky pocitu tepla, který ve vás alkohol vyvolá,zapomenete,že vám podchlazení hrozí. Následně ovšem alkohol způsobuje ospalost a smrštění cév, takže úspěšně přispívá ke smrti podchlazením.

Na tomto místě bych se rád zmínil o skutečnosti, že drtivá většina lidí není ani teoreticky připravena na to jak postiženému podchlazením poskytnout pomoc.
Mají tendenci podchlazenou osobu zahřát co možná nejrychleji a po celém těle. To způsobí v těle postiženého tepelný šok, který vede k jeho rychlé smrti,takže veškerá snaha o jeho záchranu přijde vniveč.
Takový postup rozhodně není správný a je lépe, pokud jste neprodělali odborný výcvik na toto téma, přivolat odbornou pomoc, pokud je to možné.
Rád bych rovněž zdůraznil jednu důležitou věc. Pokud se někdy dostanete do situace, kdy by jste měli pomáhat v boji s podchlazením většímu počtu osob než dvě až tři, musíte se smířit s faktem, že někteří to prostě nepřežijí. Jakkoli se to může zdát kruté a pobuřující, není v silách jednoho člověka zachránit před smrtí podchlazením více lidí. Optimální je, starají – li se o jednoho ohroženého dva zdatní jedinci s dobrou výbavou.

Druhý celkem poučný případ se stal předloni, kdy bylo dostatek sněhu.
Vraceli jsme se z delšího pochodu v poměrně hlubokém sněhu stav zásob jídla a vody na minimu. Vylezli jsme na skalní vyvýšeninu a hleděli do rokle. Je to naše oblíbené místo, protože je těžko přístupné a to zejména v zimě. Navíc z tohoto místa už vidíme cíl návratu.
Valem se šeřilo a náš odhad sil a zásob byl chybný. To jsme cítili oba. Představa sestupu do rokle ve sněhu na zmrzlém podloží nebyla lákavá.
A nejen lákavá, ale i nemožná, protože se byla skoro tma. Někdy se prostě vyplatí chvilku počkat. Uložili jsme se ke spánku, který nebyl dlouhý, ale určitě byl posilující.
Samozřejmě nemohli jsme čekat do rána, to bychom prochladli, protože před východem Slunce k ránu bývá největší mráz. Proto se vzbudíte zimou, není-li vše úplně v pořádku. V takovém případě je lepší vstát a jít dál, nikoli se klepat ve spacáku a čekat na ráno, jenom proto, že je to tradice.Pakliže je jasno a svítí Měsíc, nebo máte-li zdroj světla jde to dobře.
Nebyl to žádný adrenalin, který se dneska žádá, ale lekce to byla slušná.
V dané situaci mohu doporučit, aby jste v zimě nebrali léky proti bolesti.
Třeba Ibalgin, který působí rovněž jako antipyretikum a narušuje váš termoregulační systém. Navíc organismus se bolestí hlásí, že prostě není něco v pořádku a vy musíte svému tělu naslouchat. Samozřejmě lék proti bolesti do výbavy patří, ale musíte vědět jak působí a kdy ho smíte užít.

Pohyb v zimních podmínkách

Prvním a nesmírně důležitým bodem je skutečnost, že o svém pobytu zanecháte zprávu i s plánem cesty nějakému příteli a tento plán musíte dodržet. V případě, že se nevrátíte, vás pravděpodobně bude někdo hledat a musí vědět kde.

Druhým, neméně důležitým faktorem je pohyb na hranici potu.
Neměli by jste dopustit, aby při teplotě, při které vám hrozí podchlazení došlo k tomu, že budete mít spodní vrstvu oblečení propocenou.
Nemluvím tady o běhu na lyžích, kdy běžíte z bodu A do bodu B a v něm vás čeká příjemná teplota a odpočinek u krbu s teplým nápojem.
Rovněž se to netýká družby s armádou, kdy se vás některý z fyzicky dobře disponovaných vojáku snaží uštvat, aby jste viděli, jak náročný výcvik je v armádě. To je z hlediska přežití naprostý nesmysl a pokud jde o delší přežití, myslím si, že by jej nedokázal vydržet ani ten příslušník armády, který by jej takto prováděl.Na rozdíl od vás je příslušník armády v situaci poněkud jiné a jde mu o život. Z tohoto důvodu provádí některé činnosti jinak a může si zpravidla dovolit zajít až na hranice možností člověka. Protože v boji není sám, ale nejspíš příslušník nějaké jednotky, která ho vede v patrnosti v případě, že má schopného velitele, neboť jsou mi rovněž známy případy, kdy jeden z příslušníků jednotky byl zanechán ve výcvikovém prostoru, aniž by si toho někdo všimnul – to záleží od velitele a soudržnosti jednotky. Pokud by někdo z vás vedl nějakou zimní akci, tak se taková chyba nepřipouští.
Poněkud odlišní jsou rovněž specializovaní příslušníci armády, kteří jsou pro drsné situace léta trénovaní a rovněž jsou připraveni téměř na vše a téměř bez prostředků pro přežití.

Přežití však není o spěchu.Není to žádný úprk, na kritické hranici vašich sil.
Je nezbytně nutné, aby v případě situace kdy vám o přežití jde, jste se dokázali zachovat tak, aby jste přežili a ne se uštvali k smrti.
Je přímo vaší povinností si upořádat situaci tak, aby jste měli dostatek vody, tepla a jídla a využili k tomu svůj mozek, aby tomu tak bylo.To vše s vynaložením minimálních požadavků na výdej energie.
V případě, že tuto situaci trénujete je dobré naučit se rozpoznávat situace, které ohrožují váš život. Proto takový trénink provádíte.
Pokud jde o podchlazení, v začátcích je dobré neprovádět takový trénink samostatně, ale s někým, kdo už se vyzná.
Takže si hlavně pamatujte,že pokud je nějaký přesun v situaci pro přežití nezbytně nutný, musíte se pohybovat tak, aby jste se tepelně cítili v pohodě, nesmíte ani prochladnout, ani se potit. Nejste-li sami, je nutné udržovat takové tempo, aby stačili všichni a dělejte si přestávky pro napití či uspokojení dalších potřeb. Vaše psychika musí být co nejlepší a krátké přestávky k tomu přispívají blahodárně.
Pokud se zpotíte, převlékněte se, nebo se usušte.
Vše si musíte vyzkoušet v zimním období. Nejhorší jsou teploty okolo nuly stupňů Celsia a větrné počasí.

Zimní výbava

Často mi přicházejí poštou dotazy na téma výbava v zimě. Rovněž stejně často jsem v nich tázán, proč neinformuji o moderních materiálech, které rychle schnou a podobně. To jen dokazuje neznalost základní fyziky. Proto se tedy zmíním o nějaké výbavě. Hned na začátku této stati bych rád upozornil na to, že nejsem příznivcem nových materiálů a podle toho vypadají má doporučení.
Avšak moje přízeň ke klasickým materiálům byla probuzena dlouhodobým zkoušením obojího – tedy materiálů přírodních i novodobých.
Z přírodními materiály mám zkušenost pozitivní a s plasty negativní. Ale musím upozornit na to, že vše o čem píši je survival v mírném podnebí, což si já představuji jako rozsah teplot +40 až –40 stupňů Celsia a možnosti si zhotovit příbytek a oheň. Nejlepší je ovšem nezatracovat modernější materiály tak úplně. Samozřejmě, že využívám technické prostředky pro přežití, které jsou moderními technologiemi prodchnuty, ale co se oblečení týče jsem poněkud konzervativnější. Proto doporučuji to, s čím mám dobré zkušenosti, ale je na vás jaký názor zastáváte a co si nakonec vyberete pro svoji potřebu.
Nicméně princip lékárničky v automobilu tady nenajdete.
To musím trochu vysvětlit.Můj otec je toho názoru,že lékárnička v automobilu je věc určená k tomu, aby se vlk nažral a koza zůstal celá.
Je to prosté. S obsahem, který v ní máte nemůžete poskytnout pomoc postiženému automobilovou nehodou, ani kdyby jste chtěli, což vám ale zákon o silničním provozu nařizuje a zároveň budete stiženi sankcemi, pakliže to neučiníte. Proto vám nezbývá než pouze přivolat odbornou pomoc, máte-li k tomu prostředky. Pokud však nemáte mobilní telefon a najdete někoho po nehodě na místě, kde lišky dávají dobrou noc, nezbude vám než s nějakou pomocí začít. Pokud je to v noci, tak první věc, která vám chybí je světlo – to v lékárničce není. Druhou věc, která je potřeba než s pomocí začnete jsou odborné znalosti, protože pokud je postižený zaklíněný v autě a nemůžete ho dostat ven je nutné zabránit požáru vozidla odpojením zdroje elektrické energie a zajištění vozidla proti vznícení, protože kapaliny v něm obsažené jsou po smísení schopné samy se vznítit. Pak můžete přistoupit k záchraně postiženého, neboť jste splnili základní podmínku – zabezpečili jste vlastní život, protože to je základní podmínka poskytování pomoci druhým.
Rozbalíte lékárničku a první co s údivem nenajdete je nějaký protišokový prostředek. Další věc kterou nenajdete je něco proti bolesti, protože pokud postižený dýchá a je při vědomí, bude nesnesitelně křičet bolestí a pohybovat se tak, že mu pomoc poskytnete jen těžko. Pokud nedýchá a vy ho nemůžete dostat ven z vozidla je to ještě těžší. Kolik řidičů se v takovém případě zvládne tracheotomii u postiženého zaklíněného vozidla s těžce poškozeným obličejem.
Navíc v lékárničce nemáte skalpel či jiný nástroj na podobné akce. Výsledkem nakonec je, že jste bezmocní, protože i když postiženého v těžkém šoku vyprostíte z vozidla a zjistíte, že má zlomenou ruku a nohu nemůžete mu poskytnout další pomoc, protože nemáte takovou hloupost jako je samonafukovací plastová dlaha, aby jste mu končetinu znehybnili.
Jinými slovy obsah auto-lékárničky dávali dohromady nedorostlí skautíci a jediná možnost jak postiženému pomoci je přivolání odborné pomoci.
Proto u mého taťky silniční kontrola, která hlavně kontroluje, zdali lékárničku máte a není mimo expirační dobu vyvolává záchvat lehké zuřivosti, protože i když ten starší obvaz z lékárničky použijete, přikládáte jej v případě silniční nehody stejně na infikovanou a silně znečištěnou ránu,takže je jedno jestli je sterilní nebo ne. Stejně to musí v nemocnici předělat.
Nechci to příliš rozvádět. Je to prostě jen příklad toho, jak pečliví a obezřetní musíte být při výběru výbavy.


Princip autolékárničky pro trénink zimního survivalu nesmí platit !

Zimní výbava zahrnuje seznam věcí, které skutečně potřebujete.


Spací pytel.

V začátcích jsem si myslel, že spacák s dutým vláknem je něco co se dá jen těžko nahradit. Ale jen do chvíle, kdy jsem jej použil vícekrát v mraze i když se jednalo vesměs o teploty do minus osmi stupňů.
Dutá vlákna častým používáním v těchto teplotách ztratila svoji pružnost a popraskala a spacák tím ztratil svoje vlastnosti naráz a jednou provždy. Ale musím podotknout, že v začátku byl velmi dobrý, nicméně pro dlouhodobé použití jej nepovažuji za vhodný.
Nyní používám spací pytel, který byl ve výbavě v bývalé ČSLA.
Má to několik výhod. Je složen ze tří vrstev a je prostorný. Kdo se kdy pokusil spát v tzv. mumii, ví jak těžké je se v ní ve spánku otočit a mně se stalo, že jsem se probudil tak, že na mně tento spací pytel byl několikrát otočen, takže jsem se z něho nemohl dostat, protože jsem byl jak svázaný. Navíc jeho rozměry nejsou vhodné pro to, aby jste v něm mohli spát oblečení do všeho co máte dispozici což je chyba. Navíc v mumii se dá spát jen na zádech a to mně nevyhovuje.
Naproti tomu ve spacím pytli z obrázku si můžete pohodlí dovolit, Pravdou je ,že nemá tak dobré izolační vlastnosti, ale je hodně pohodlný a pokud je tepleji můžete si dovolit i luxus polštáře pod hlavou.Má lněnou hygienickou vložku (30Kč), kterou můžete dokoupit, a hlavně vyprat. Spacák s dutým vláknem vám tohle nedovoluje.Spodní část je vodotěsná
Co však hovoří velmi silně je cena, která v tomto případě činí 200Kč.
Samozřejmě vám ho nenutím, ale je to jediný spacák, který poskytuje pohodlí postele, který znám.

Zimní vložky do oblečení –
Přezdívané „drtič mrazu“. Jsou to obyčejné vložky, do maskáčů vzor 60 a těžko co je nahradí. Cena je rovněž lidová a na spaní zimě je to opravdu dobré.Můžete je vyprat.Ty můžete doplnit různými mikinami nebo svetry. Důležitý je počet vrstev. Mluvím tady o spaní v zimě pod bodem mrazu. Vše můžete všelijak kombinovat a každý by si měl najít to co mu nejlépe vyhovuje, dobře to vyzkoušet a pak používat.



Oheň

O ohni byla samostatná stať a tak jen to nejdůležitější.
Nejdůležitější vlastností ohně je skutečnost, že je zdrojem tepla.
Proto zapomeňte na ostřílené filmové zálesáky, kteří mají místo ohně několik nesměle plápolajících klacíků a třímetrové vzdálenosti od nich si pospávají spánkem spravedlivých pod koňskou houní v mraze a větru. To by se pak mohli nechat již jen zahrabat, aby nepáchli, až se oteplí.
Oheň musí hřát a tepelnou pohodu vytvoří středně velký oheň asi tak po dvou hodinách intenzivního hoření. Takže se toho nebojte, protože může jít o život.
Dobré je obložit ohniště kameny, na nichž pak můžete upravit maso a podobně. Lze je také v nouzi nejvyšší vložit do stanu na nějakou podložku – vydrží dlouho hřát.
Zdroj ohně musíte mít aspoň na tři způsoby a nezapomeňte na skutečnost, že v silnějším mraze jde zapálit oheň ztuha.
Pokud se jedná o záchranu lidí, pak platí že čím více lidí, tím větší oheň a zbudovat přístřešek nikoli proto, aby na lidi nesněžilo, ale proto, aby oheň více hřál.

Martin Nedvěd ml.